obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Předkládací zpráva

 

 

Evropská úmluva o odškodňování oběti násilných trestných činů (dále jen "Úmluva") byla sjednána dne 24. 11. 1983 ve Štrasburku v rámci činnosti Rady Evropy. Rada Evropy v roce 1977 vypracovala Rezoluci doporučující členským státům upravit v jejich právním řádu odškodňování oběti násilných trestných činů. Tato rezoluce se pro mnoho členských států stala podnětem pro zavedení systému odškodňování, nicméně nebyla vynutitelným právním dokumentem, a proto nezaručila obětem trestných činů dostatečnou ochranu. V roce 1982 Rada Evropy vytvořila Výbor pro vypracování Úmluvy o odškodňování oběti násilných trestných činů. Úmluva byla přijata Výborem ministrů v roce 1983 a nabyla platnosti dne 1. 2. 1988. Do dnešní doby Úmluvu ratifikovala Velká Británie, Francie, Spolková republika Německo, Nizozemí, Lucembursko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko, pouze signatáři jsou Belgie, Řecko, Kypr, Turecko a Portugalsko­.

 

Úmluva vychází jednak z úvahy, že obětem trestných činů a jejich zájmům by se měla věnovat stejná pozornost, jaká se věnuje pachatelům trestných činů, jejich nápravě a znovuzačlenění do společnosti a dále z úvahy, že i zahraniční poškozené osoby mají právo na odškodnění od státu, na jehož území byl trestný čin spáchán, zvláště žijí-li a pracují v této zemi a přispívají na její ekonomiku.

 

Cílem Úmluvy je stanovit závazné zásady pro poskytování odškodnění cizincům, kteří se stali oběti násilného trestného činu, a tim harmonizovat evropské zákonodárství v těchto otázkách a učinit ho vykonatelným.

 

Podle Úmluvy má stát povinnost odškodňovat:

1) státní příslušníky států, které přistoupily k této Úmluvě

2) státní příslušníky všech členských států Rady Evropy, kteří mají trvalý pobyt ve státě, na jehož území byl spáchán trestný čin, jestliže takové osoby utrpěly těžké ublížení na těle a na zdraví následkem úmyslného trestného činu, a nebo byly v péči osoby zemřelé následkem tohoto trestného činu. Okruh osob (cizích státních příslušníků), které mohou být podle Úmluvy odškodněni, je v porovnání s vnitrostátní právní úpravou, tedy zákonem Č. 209/1997 Sb. o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti vymezen v užším rozsahu. Zatímco Úmluva zaručuje odškodnění pouze těm poškozeným, kterým bylo způsobeno "těžké ublížení na těle a na zdraví", a to nikoli jakýmkoli trestným činem, ale pouze úmyslným trestným činem, občané České republiky a osoby bez státní příslušnosti, které mají na území České republiky trvalý nebo dlouhodobý pobyt, mají podle zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, nárok na odškodnění za "škodu na zdraví" způsobenou jakýmkoli trestným činem. Výše odškodnění musí podle Úmluvy, v závislosti konkrétním případě, vždy pokrýt alespoň ušlý výdělek a náklady na léčbu a hospitalizaci, v případě osob závislých náklady na pohřeb a na ušlé výživné. Odškodnění státem má subsidiární charakter, poskytuje se pouze tehdy, nelze-li odškodnění zajistit z jiných zdrojů (od pachatele, od pojišťovny).

 

Pro řádné plnění Úmluvy je nutná vzájemná mezinárodní spolupráce, která se realizuje prostřednictvím ústředních orgánů. Podle článku 12 Úmluvy každý smluvní stát určí ústřední orgán, který bude, na žádost příslušného orgánu druhé smluvní strany, přijímat a vyřizovat dožádání týkající se odškodňování podle této Úmluvy. Navrhuje se, aby tímto orgánem pro Českou republiku bylo ministerstvo spravedlnosti. Dále se navrhuje, aby Česká republika při uložení ratifikační listiny informovala generálního tajemníka Rady Evropy, že ústředním orgánem podle článku 12 Úmluvy je ministerstvo spravedlnosti České republiky a tento ústřední orgán může odmítnout žádost druhého smluvního státu o pomoc podanou podle článku 12 Úmluvy, jestliže tato žádost není předložena v českém, anglickém nebo francouzském jazyce a nebo není opatřena překladem do jednoho z oficiálních jazyků Rady Evropy.

 

Zásady stanovené Úmluvou mají závazný charakter, a proto státy, které Úmluvu ratifikují, musí tyto zásady respektovat a přizpůsobit jim svou legislativu i administrativní praxi. Vnitrostátní podmínky pro přístup České republiky k Úmluvě jsou splněny zákonem č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti. Tento zákon plně odpovídá všem kogentním požadavkům Úmluvy. Ustanovení § 3 odst. 2 citovaného zákona obsahuje tzv. odkazovací klauzuli, která zajišťuje inkorporaci Úmluvy do vni1lrostátního právního řádu. Přistoupení k Úmluvě si nevyžádá žádné změny v legislativě.

 

Úmluva je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky.

 

Přístup k Úmluvě je spojen s nároky na státní rozpočet. Výdaje na odškodňování poškozených cizinců za podmínek a v rozsahu stanoveném Úmluvou by neměly přesáhnout částku 1 mil. Kč ročně. I když podle zákona č. 209/1997 Sb. o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, má poškozený povinnost vyplacenou částku po určité době vrátit až do výše náhrady škody, kterou získal od pachatele a na úhradu nákladů by měli přispět i samotní obvinění, jejichž trestní věc bude vyřízena formou narovnání, nelze předpokládat, že z těchto zdrojů by byly nároky na státní rozpočet vyrovnány. Agendu související s odškodňováním poškozených podle zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem včetně agendy související s odškodňováním cizích státních příslušníků za podmínek a v rozsahu stanoveném Úmluvou, provádí ministerstvo spravedlnosti.

 

Vzhledem k tomu, že realizace Úmluvy si vyžádala přijetí zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti, je třeba, aby Parlament České republiky vyslovil souhlas se sjednáním této Úmluvy.

 

Základní informace

Adresa

Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

tel.: +420-221 997 111
fax: +420-224 919 927
ID dat. schránky: kq4aawz
IČO: 00 02 54 29
e-mail: posta@msp.justice.cz
Kontakty

facebook twitter

Otevřená data

Aplikace Otevřená data

Ministryně spravedlnosti

Mgr. Marie Benešová

Ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová