obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Předkládací zpráva

 

 

Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli (dále jen „Úmluva“) byla sjednána dne 30.11.1964 ve Štrasburku v rámci činnosti Rady Evropy. Rada Evropy vytvořila v roce 1957 Evropský výbor pro problémy kriminality (dále jen „Výbor), v jehož rámci byl v letech 1958 až 1964 připraven návrh Úmluvy Rady Evropy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli. Úmluva  byla přijata Výborem ministrů v roce 1964 a nabyla platnosti dne  22.08.1975. Do dnešní doby Úmluvu podepsalo celkem 16 členských států Rady Evropy z nichž Úmluvu ratifikovalo Rakousko, Belgie, Chorvatsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Švédsko, Ukrajina a Bývalá jugoslávská republika Makedonie. Z nečlenských států Rady Evropy k Úmluvě přistoupila Bosna a Hercegovina.

 

Úmluva vychází jednak z úvahy, že alternativní sankce k trestu odnětí svobody se na národní úrovni osvědčily jako prostředky nápravy a znovuzačlenění pachatelů trestné činnosti do společnosti a přispívají tak k prevenci opětovného páchání trestné činnosti. Cílem Úmluvy je zajistit takové podmínky mezinárodní spolupráce, aby tyto prostředky nápravy mohly  být aplikovány bez ohledu na to, zda je pachatelem  domácí osoba nebo cizinec.

 

Úmluva se vztahuje na každou osobu, která byla na území jednoho ze smluvních států

a)  uznána vinnou ze spáchání trestného činu a  za současného vyslovení dohledu jí nebyl uložen trest;

b)  odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody nebo k trestu, jehož výkon byl současně s vynesením rozsudku nebo následně podmíněně odložen, a to buď celý trest nebo jeho část.

Stát, který vynesl takový rozsudek, pak může požádat jiný smluvní stát, na jehož území má odsouzená osoba bydliště, o zajištění jednoho z následujících postupů:

a)  provádění dohledu

b)  provádění dohledu a pokud to bude nutné také výkonu trestu

c)  převzetí veškeré odpovědnosti  za aplikaci rozsudku.

 

Zásady stanovené Úmluvou mají závazný charakter, a proto státy, které Úmluvu ratifikují, musí tyto zásady respektovat a přizpůsobit jim svou legislativu i administrativní praxi. Do právního řádu České republiky již byly včleněny některé instituty, které předpokládají výkon probační činnosti, zejména při různých formách dohledu nad chováním odsouzených a při kontrole a dodržování povinností a omezení uložených ve zkušební době. Jedná se o následující instituty upravené z.č. 140/1961 Sb., trestním zákonem, a z. č. 141/1961 Sb., trestním řádem: podmíněné upuštění od potrestání s dohledem podle § 26 tr. zákona, podmíněné odsouzení podle § 58 tr. zák., podmíněné odsouzení  k trestu odnětí svobody s dohledem podle § 60a tr. zák. a podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle § 61 tr. zák.

 

Probační služba je v České republice budována od roku 1996, kdy úkoly probačních pracovníků plní pověření pracovníci odborného aparátu soudů a vyšší soudní úředníci. V současné době je v rámci České republiky pro probační  pracovníky stanoveno pouze 53 systemizovaných pracovních míst, což prakticky znamená , že probační činnost není rovnoměrně zabezpečena u všech okresních (obvodních) soudů.  K tomu, aby Česká republika byla schopna dostát závazkům vyplývajícím z přijetí Úmluy, bude především třeba legislativně upravit postavení osob, které budou provádět probační činnost. Takovou právní úpravou by se měl stát zákon o probační a mediační službě, jehož věcný záměr vláda schválila svým usnesením č. 559 ze dne 16. června 1999 a uložila ministru spravedlnosti, aby do 31. 10. 1999 předložil vládě návrh paragrafovaného znění tohoto zákona. Zákon předpokládá zřízení samostatné soustavy orgánů stojících mimo orgány činné v trestním řízení, do jejichž kompetence by spadal výkon probace a mediace. Orgány by měly působit v obvodech jednotlivých okresních a krajských soudů.

 

Přístup k Úmluvě bude také vyžadovat doplnění oddílu pátého hlavy dvacáté čtvrté trestního řádu, jež v současném znění předpokládá převzetí výkonu cizozemských rozsudků, jimiž byl uložen pouze nepodmíněný trest odnětí svobody a výkon jiných trestů neupravuje, a který neřeší ani postup při předávání výkonu trestu do ciziny. Případné doplnění bude možné provést v rámci probíhající novelizace trestního řádu. Dále se navrhuje rozšířit okruh soudů příslušných pro vykonávací řízení podle § 384d tr. řádu na všechny okresní (obvodní) soudy a v tomto smyslu novelizovat zákon ČNR č. 436/1991 Sb. o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky a zabývat se i úpravou postupu soudu České republiky, pokud by sám hodlal předat výkon dohledu do ciziny.

 

Orgánem oprávněným přijímat a podávat žádosti podle čl. 5 Úmluvy je Ministerstvo spravedlnosti. Za určitých podmínek mohou být v přímém styku i příslušné orgány smluvních států, které provádějí dohled.

 

Očekává se, že počátečním přínosem Úmluvy bude řešení situací, kdy cizincům, kterým by mohl být s ohledem na menší závažnost trestné činnosti uložen podmíněný trest odnětí svobody nebo by mohli být podmíněně propuštěni po odpykání části trestu, je ukládán trest nepodmíněný, anebo jsou předčasně propouštěni jen proto, že jim současně byl uložen trest vyhoštění a doposud  neexistuje způsob, jak zjišťovat, ověřovat a kontrolovat v cizině plnění podmínek, které by soud při odsouzení k podmíněnému trestu odnětí svobody pachateli uložil. Tak je pravděpodobné, že tyto osoby opět začnou páchat trestnou činnost v zemi, do které byly vyhoštěny. Zanedbatelné rovněž není, že se tak zvyšuje i naplněnost věznic,  což směřuje  proti celoevropskému trendu, kterým je využívání alternativních trestů k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

 

Naplnění věznic v České republice i okolnost, že z 12 členských států Úmluvy jich dosud 5 uplatňuje výhrady, užívá Úmluvu omezeně pouze k uskutečňování dohledu a nepřevzalo závazky v částech umožňujících následný výkon trestu či plnou aplikaci trestu je důvodem, proč se navrhuje, aby Česká republika při podpisu učinila prohlášení podle  čl. 38 odst. 1 Úmluvy, že využívá výhrady dané bodem 1 Přílohy k Úmluvě a nepřijímá ustanovení Úmluvy, která se týkají  výkonu rozsudků o trestu (část III) a jejich úplné aplikace (část IV).

 

Po získání zkušeností s prováděním Úmluvy při vyřizování konkrétních žádostí cizích států o uskutečňování dohledu nad osobami odsouzenými jejich soudy a zasílání takových žádostí do ciziny, zejména pak po uvážení některých důležitých aspektů, jako je četnost případů, a na základě vyhodnocení úrovně spolupráce s jednotlivými členskými státy Úmluvy, bude prověřena možnost vzít tuto výhradu zcela nebo částečně zpět.

 

Dále se navrhuje, aby  Česká republika při podpisu Úmluvy učinila prohlášení, že  v souladu s čl. 29 odst. 2 Úmluvy bude vyžadovat, aby žádosti a příslušné doklady byly přeloženy do českého, anglického nebo francouzského jazyka.

 

Přístup k Úmluvě nebude spojen s nároky na státní rozpočet vzhledem k tomu, že tyto nároky již byly vyčísleny v návrhu věcného záměru zákona o probační a mediační službě. Aplikaci Úmluvy bude tedy možné zajistit v rámci rozpočtových prostředků ministerstva spravedlnosti.

 

Vzhledem k tomu, že  prvky probace v trestním právu jsou upraveny  trestním zákonem a trestním řádem a realizace Úmluvy si dále vyžádá  přijetí zákona o probační a mediační službě, je třeba, aby Parlament České republiky vyslovil souhlas se sjednáním  této Úmluvy.

 

Základní informace

Adresa

Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

tel.: +420-221 997 111
fax: +420-224 919 927
ID dat. schránky: kq4aawz
IČO: 00 02 54 29
e-mail: posta@msp.justice.cz
Kontakty

facebook twitter

Otevřená data

Aplikace Otevřená data

Ministryně spravedlnosti

Mgr. Marie Benešová

Ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová