obsah

Rejstřík trestů Praha

Přehled právních úprav



Nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. 7. 1922, č. 198 Sb. z. a n.,
o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky

Vládním nařízením byla sjednocena a reformována dosavadní rakousko-uherská struktura evidence soudních provinilců a metoda sbírání dat pro účely kriminální statistiky po vzniku ČSR. Ministerstvo spravedlnosti navrhlo tuto reformu pro dosavadní nespolehlivost trestního rejstříku v zemích českých, založeného na podkladě domovské příslušnosti odsouzených osob, rozptýlenost a nepřehlednost předpisů, vztahujících se na jeho vedení, nedokonalost metody sbírání statistických dat, nedostatečnost evidence výkonu trestu, nevyužití všech prostředků, jež skýtá moderně zařízená evidenční a statistická služba a nutnost větší součinností trestního rejstříku se soudy při využívání zákona o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění z trestu. Jako hlavní důvody neodkladnosti reformy a unifikaci přistupovaly i další okolnosti. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi zůstaly veškeré trestní záznamy po převratu v centrálním rejstříku v Budapešti a evidenční služba byla organizována nedostatečně a pouze provizorně. Nebylo vhodné rozšířit na Slovensku a Podkarpatské Rusi nedostatečné dosavadní předpisy. Dále i chystaná reforma trestního práva vyžadovala přesného statistického obrazu tuzemské kriminality a tedy i důkladného rejstříku trestů.

Přeřazení trestních listů  bylo provedeno podle nových hledisek. Úřadem rejstříku trestů bylo státní zastupitelství. Jeho příslušnost byla výhradně založena na rodišti odsouzeného, nikoliv na domovské nebo státní příslušnosti. Podle § 14 citovaného nařízení vlády se stalo státní zastupitelství úřadem rejstříku trestů pro ty, kdož se v jeho obvodě narodili. Pro ty, kdož se narodili v cizině nebo jejichž rodiště nelze zjistiti, vede odděleně rejstřík trestů státní zastupitelství v Brně. Odsouzení cikánů zapisují se jak do obecně příslušného rejstříku trestů, tak i do zvláštního ústředního rejstříku trestů cikánů, který vede státní zastupitelství v Brně pro území celé republiky. Místo narození, jakožto příznak pro rozlišení evidenční příslušnosti, má jednoznačně vymezený obsah. Zavedení etnografického příznaku a vymezení jeho obsahu pro praktické použití a rozhodování o evidenční příslušnosti bylo provedeno Instrukcí ministerstva spravedlnosti č. 59042/22, pro trestní evidenční a statistickou službu soudů, státních zastupitelstev, trestnic a věznic, ze dne 5. 12. 1922. Obsah byl citovanou Instrukcí vymezen takto: 'Pojem cikánů netřeba vykládati úzce. Jeho zvláštními znaky jsou: řeč, vzezření, potulný život, kočující provozování určitých živností (kováři, brusiči, obchodníci koňmi, kejklíři, hudebníci)'. Instrukce dále důkladně stanovila postup ze starého vedení rejstříku trestů do nového a stanovila přesně jeho součinnost se soudy a další vnější vazby. Úkolem rejstříku trestů byla i nadále evidence zatykačů, vyplňování sčítacích trestních listů a vyhotovování výpisů.

Po podepsání dohody o odstoupení čs. pohraničí ve prospěch Německa, vydalo Ministerstvo spravedlnosti dne 21. 10. 1938 výnos č. 13848/38, kterým ustanovilo přesun trestních listů a sčítacích trestních listů těch odsouzených, jejichž rodiště a také příslušný úřad rejstříku trestů byl v území vyklizeném, na státní zastupitelství v Brně. Tam byly uloženy zatím odděleně od ostatních trestních listů. Po skončení války byly tyto trestní listy přesunuty nazpět.


Nařízení ministra spravedlnosti ze dne 31. 7. 1950, č.117/50 Sb., o rejstříku trestů

Vydáním nařízení zůstala zachována dosavadní decentralizovaná evidence potrestaných osob, spočívající na následujících zásadách. V rejstříku trestů se evidovaly osoby, které byly potrestány soudy (i vojenskými). Rejstříky trestů vedli krajští prokurátoři, a to pro všechny osoby narozené v jejich obvodu. Pro zápis trestů osob narozených v cizině, nebo jejichž rodiště nebylo možné zjistit, byl příslušný rejstřík trestů v Brně. V ČSR bylo zachováno tedy 19 rejstříků trestů. Řazení trestních listů zůstalo zachována, a to abecední, podle rodných jmen odsouzených.


Nařízení ministrů spravedlnosti, národní obrany a vnitra ze dne 21. 12. 1951,
č. 100/1951 Sb., o rejstříku trestů

Hlavními důvody vydání tohoto nařízení byly dosavadní zkušenosti s organizací rejstříku trestů, snaha o zvýšení spolehlivosti, přesnosti a úplnosti evidence soudních provinilců a potřeba centrální systematické evidence řady významných přestupků zejména politické povahy v oblasti působnosti orgánů lidové správy. Rejstříky trestů organizované dosud u jednotlivých krajských prokuratur podle rodiště registrovaných osob, byly v prvních dnech roku 1952 ve smyslu nařízení vlády soustředěny do dvou evidenčních oddělení. Do oddělení umístěného v Praze, Malostranské náměstí 25, registrované osoby narozené v Čechách a v cizině, do oddělení umístěného v Bratislavě registrované osoby narozené na Slovensku. Nařízení bylo provedeno výnosem Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 12. 1951, č. 29378/51-II/6. Jím  byl mimo jiné upraven styk prokuratur a soudů s rejstříkem trestů. Nově byl zaveden sepis žádostí o výpis se soukromými stranami, protože dosavadní vydávání vysvědčení zachovalosti bylo zrušeno vyhl. č. 273/51 Ú.l.I. Občané, kteří potřebovali výpis ve svém zájmu, zaplatili poplatek ve výši 30,- Kčs. Mohli se obrátit na kterýkoliv okresní soud (pobočku soudu), okresní prokuraturu nebo mimo sídlo soudu na stanici SNB, kde s nimi byla žádost sepsána a vyřízení jim bylo doručeno bez dalších nákladů poštou. Orgánům státní správy, pokud výslovně požádaly a udaly důvod, rejstřík trestů uvedl ve výpise všechny tresty (tedy i zahlazené), uložené osobě soudem nebo národním výborem. Národní podniky mohly žádat o výpis jen z důležitého obecního zájmu. Žádost musela být řádně odůvodněna a opatřena kolkovou známkou 30,- Kčs za každý výpis. Nařízení také stanovilo, že Rejstřík trestů vede generální prokuratura. Rejstřík trestů byl tímto centralizován. V podstatě vznikly dvě evidence rejstříku trestů na území ČSR. Rejstřík trestů v Bratislavě byl přímo podřízen rejstříku trestů v Praze. 


Nařízení ministrů spravedlnosti, národní obrany a vnitra ze dne 12. 5. 1953,
č. 39/1953 Sb., kterým se mění nařízení o rejstříku trestů

Nařízení upřesňovalo, resp. rozšiřovalo rozsah evidovaných trestů pravomocně uložených soudem o tresty veřejného pokárání nebo pokuty převyšující částku 1.000,- Kčs pravomocně uložených národními výbory, jakož i vedlejší tresty některého z těchto trestů. Dále nařízení upřesňovalo obsah výpisu, který se vydává soudu nebo orgánu státní správy k účelu trestního řízení.


Nařízení ministrů spravedlnosti, národní obrany a vnitra ze dne 23. 12. 1953,
č. 103/1953 Sb., o rejstříku trestů

Nařízením se snížila spodní hranice evidovaných pokut na 500,- Kčs. Nově se stanovil obsah tří druhů výpisů pro: a) osobu, jíž se týká, b) prokurátora, soud, orgán národního výboru nebo jiný veřejný orgán k účelu trestního řízení a c)žadatele, osvědčí-li generální prokuratuře požadavek důležitého obecního zájmu, pak byl vydán výpis z rejstříku trestů v širším rozsahu než stanoveném (uvedly se tresty za skutky jinak neuváděné). Výpisy se vydávaly například k účelům doplnění kádrové evidence, k prověření horníků na udělení řádů a vyznamenání zasloužilým horníkům, k vydání loveckého lístku, k střelmistrovským zkouškám, lesním správám k ustanovení přísežným hajným, k vydání nových a k výměně starých řidičských průkazů, k hmotné zodpovědnosti vedoucích pracovníků a pod. Rejstřík trestů nadále vedla generální prokuratura.


Nařízení ministrů spravedlnosti, vnitra a národní obrany ze dne 23. 8. 1957,
č. 51/1957 Sb., o rejstříku trestů

Nařízení ruší vedení rejstříku trestů generální prokuraturou. Rejstřík trestů vede ministerstvo spravedlnosti a pokud jde o Československé státní občany narozené na Slovensku, pověřenectvo spravedlnosti. Nově se objevuje termín opis rejstříku trestů s vymezením jeho obsahu.


Nařízení ministra spravedlnosti, vnitra a národní obrany ze dne 17. 10. 1958,
č. 66/1958 Sb., kterým se mění nařízení o rejstříku trestů

Nařízením se pouze vrací vedení rejstříku trestů Generální prokuratuře.


Vyhláška ministra spravedlnosti a generálního prokurátora ze dne 28.12.1961,
č. 151/1961 Sb., o rejstříku trestů

K provedení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), vyhláška vyjmula z evidence rejstříku trestů rozhodnutí místních lidových soudů o trestných činech.


Vyhláška ministra spravedlnosti a generálního prokurátora ze dne 16. 7. 1965,
č. 78/1965 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhl. č. 151/1961 Sb., o rejstříku trestů

K provedení zákona č. 141/1961 Sb., ve znění zákona č. 57/1965 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), vyhláška zahrnula do evidence rejstříku trestů kromě jiného i pravomocná odsouzení  pro provinění a přestupky podle zákona č. 58/1965 Sb., kterým se upravil postih provinění a přestupků osob opětovně se dopouštějících výtržnictví, násilností a příživnictví.


Nařízení vlády Československé socialistické republiky ze dne 16. 5. 1970,
č. 54/1970 Sb., o rejstříku trestů

Se vznikem federace upravilo nařízení vlády samostatné řízení obou rejstříků trestů příslušnými republikovými generálními prokuraturami. Do rejstříku trestů, který vede Generální prokuratura České socialistické republiky, se zakládají trestní listy osob narozených na území České socialistické republiky a osob narozených v cizině. Do rejstříku trestů, který vede Generální prokuaratura Slovenské socialistické republiky, se zakládají trestní listy osob, narozených na území Slovenské socialistické republiky.

Tato právní úprava o rejstříku trestů byla platná na území České republiky do 31. 12. 1994. Na území Slovenské republiky nariadenie vlády Československej socialistickej republiky č. 54/1970 Zb., o registri trestov, bylo s účinností od 1. 11. 1993 zrušeno zákonem Národnej rady Slovenskej republiky z 28. 10. 1993 č. 237/1993 Z. z., o registri trestov.


Zákon ze dne 14. 12. 1994,
č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů

Současná právní úprava nabyla účinnosti dnem 1. 1. 1995. Na rozdíl od předcházejících vágních úprav nižší právní síly, byla vůbec poprvé evidence Rejstříku trestů upravena zákonem. Zákon vycházeje zejména z Listiny základních práv a svobod, Ústavy České republiky, trestního řádu a zákona na ochranu osobních údajů, upravil po věcné i formální stránce celou dotčenou problematiku. Nahradil dosavadní již zcela nevyhovující právní úpravu přijatou v roce 1970 a princip místa narození odsouzené osoby jako hlediska rozhodného pro vedení evidence nahradil principem státní svrchovanosti. Evidence by měla shromažďovat všechny potřebné údaje o odsuzujících rozsudcích soudů České republiky a nestavět již státní orgány České republiky do situace, že musí v řadě případů spoléhat na evidenci vedenou ve Slovenské republice. Zákon respektuje závazky vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních dokumentů a přihlíží i k požadavkům na výměnu informací o odsouzení cizích státních příslušníků podle dvoustranných i mnohostranných úmluv z trestněprávní oblasti. 

Změna: 126/2003 Sb.

Změna: 126/2003 Sb. (část)

Změna: 253/2006 Sb.

Změna: 342/2006 Sb.

Změna: 179/2007 Sb.

Změna: 269/2007 Sb., 345/2007 Sb.

Změna: 124/2008 Sb., 130/2008 Sb.

Změna: 227/2009 Sb.

Změna: 306/2009 Sb.

Změna: 357/2011 Sb., 420/2011 Sb.

Změna: 357/2011 Sb. (část)

Změna: 167/2012 Sb.

Změna: 193/2012 Sb.

Změna: 105/2013 Sb.

Změna: 204/2015 Sb. (část)

Změna: 298/2016 Sb.

Změna: 204/2015 Sb.

Změna: 183/2017 Sb.

ePodatelna