obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Zastoupení České republiky před Evropským soudem pro lidská práva

Zákonem č. 135/1996 Sb., kterým byl změněn zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, byl Ministerstvu spravedlnosti svěřen úkol zastupovat stát v řízení před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „Soud“) na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Vedle toho vláda zřídila funkci svého zmocněnce pro tuto agendu, jehož postavení a činnost se řídí statutem schváleným vládou (příloha k usnesení vlády ze dne 17. srpna 2009 č. 1024). Od roku 2003 plní Ministerstvo spravedlnosti a vládní zmocněnec obdobnou úlohu jako ve vztahu k Soudu též ve vztahu k Výboru OSN pro lidská práva v řízení podle Opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, a to na základě zákona č. 517/2002 Sb., kterým byl změněn již uvedený zákon č. 2/1969 Sb.

Ačkoli stát tradičně zastupuje vládní zmocněnec či agent (Agent du Gouvernement/Agent of the Government), jedná se o výkon pravomoci státu Ministerstvem spravedlnosti, i když s určitými zvláštnostmi oproti fungování běžného odboru ústředního orgánu státní správy. Vládní zmocněnec zabezpečuje obhajobu státu jako celku; jeho ústy a perem promlouvají všechny tři státní moci, nikoli jenom exekutiva, jejíž je součástí. Je tak de facto advokátem státu. Kancelář vládního zmocněnce v současné době tvoří kromě vládního zmocněnce JUDr. Víta A. Schorma a sekretářky šest odborných pracovníků.

 

Pro stát stížnost neexistuje, dokud není komunikována vládnímu zmocněnci. Zhruba o 90 % z celkového počtu na Soudě zaregistrovaných stížností se však žalovaná vláda vůbec nedozví, neboť jsou prohlášeny za nepřijatelné (ve většině případů samosoudcem, případně tříčlenným výborem soudců) již na podkladě dokumentů předložených stěžovatelem. Ostatní méně jasné případy posuzují bud tříčlenné výbory (jde-li o problém, jehož řešení je v rozhodovací činnosti Soudu již ustáleno), nebo sedmičlenné senáty soudců. Teprve pokud tímto způsobem není stížnost odmítnuta jako nepřijatelná, vyzve Soud žalovanou vládu k předložení stanoviska k přijatelnosti a odůvodněnosti stížnosti. Nejčastějšími důvody nepřijatelnosti stížností jsou nevyčerpání účinných vnitrostátních prostředků nápravy, nepodání stížnosti ve lhůtě šesti měsíců od rozhodnutí o posledním vnitrostátním prostředku nápravy, zjevná neopodstatněnost nebo neslučitelnost ratione materiae s Úmluvou, kdy nelze na daný případ Úmluvu nebo její protokoly vztáhnout.

Ke zpracování stanoviska vlády potřebuje kancelář vládního zmocněnce znát obsah příslušného spisu (prakticky každá stížnost předpokládá, že ve věci proběhlo nějaké vnitrostátní řízení), často jsou užitečná i vyjádření nebo vysvětlení orgánů či osob, které se na vnitrostátním vyřizování věci podílely. To umožňuje nejenom pochopit spletitosti případu, ale i nahlédnout na věc očima toho, kdo s ní byl konfrontován někdy po řadu let. Součinnost se státními orgány, zejména soudy, je upravena zákonem č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány.

Veškerá dílčí vyjádření dotčených orgánů se zakládají do spisu vedeného kanceláří vládního zmocněnce. Zásadně se nesděluje ani štrasburskému Soudu, ani stěžovatelům, natož sdělovacím prostředkům, že např. předseda soudu X. Y. zaujal ve svém vyjádření k případu určitý postoj. Jediným písemným výstupem z této činnosti je stanovisko vlády podepsané vládním zmocněncem.

Ke stanovisku vlády se následně může vyjádřit stěžovatel. Řízení před Soudem probíhá téměř výlučně písemně. Pouze výjimečně dospěje Soud k závěru, že z určitých důvodů je namístě konat ústní jednání (v případě České republiky proběhlo zatím pouze jedenáct ústních jednání).

Pakliže Soud v rozsudku konstatuje, že některé ustanovení Úmluvy nebo jejích dodatkových protokolů bylo porušeno, může přiznat úspěšnému stěžovateli spravedlivé zadostiučinění vyjádřené v penězích (pokrývá účelně vynaložené náklady řízení, náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy).

Během řízení před Soudem mohou strany uzavřít smír. V takovém případě se sice stát vyhne konstatování, že Úmluva byla porušena, zpravidla se ale předpokládá, že vyplatí stěžovateli určitý peněžitý obnos. Obdobně může být věc uzavřena na základě jednostranného prohlášení vlády o tom, že uznává namítané porušení a nabízí za ně odpovídající nápravu.

Věc, o které rozhodl rozsudkem sedmičlenný senát, může být postoupen velkému sedmnáctičlennému senátu, a to buď běžným senátem (má-li tento senát za to, že by mohlo dojít k odchylce od judikatury Soudu, nebo když jde o závažnou otázku výkladu Úmluvy), nebo ve tříměsíční lhůtě po vynesení rozsudku na žádost některé ze stran, avšak pouze ve výjimečných případech, když jde o závažnou otázku výkladu či používání Úmluvy nebo o důležitý problém obecného významu (o žádosti stran o postoupení rozhoduje pětičlenné kolegium soudců).

Na výkon odsuzujících rozsudků Soudu (a obdobně také smírných urovnání stížností) dohlíží Výbor ministrů Rady Evropy. Státy jej informují o splnění bezprostředních závazků vyplývajících z rozsudku (zaplacení částky na spravedlivém zadostiučinění či v rámci smírného urovnání záležitosti), Výbor ministrů však rovněž požaduje informace o obecných opatřeních směřujících k vyloučení rizika porušování Úmluvy ze stejného důvodu, z jakého byl stát právě odsouzen. Věc tak definitivně končí až tehdy, kdy Výbor ministrů přijme závěrečnou rezoluci o splnění všech závazků z rozsudku plynoucích.

Ve všech těchto fázích působí vládní zmocněnec, a to zpravidla samostatně, v mezích stanovených vládou, v závažnějších případech s předchozím souhlasem vlády či ministra spravedlnosti. Stanoviska vlády jsou zpracovávána ve spolupráci s dotčenými orgány, obdobně je tomu při uzavírání smíru se stěžovatelem. I když tedy má vládní zmocněnec a jeho kancelář určitou míru samostatnosti, nefunguje samozřejmě ve vzduchoprázdnu a respektuje politickou odpovědnost vlády za správu a plnění státního rozpočtu. Vládu rovněž pravidelně informuje o stavu agendy stížností vůči České republice.

 

Činnost kanceláře vládního zmocněnce se nicméně nevyčerpává jen zastupováním státu před Soudem, ale zahrnuje také další aktivity, které z vázanosti České republiky Úmluvou přímo či nepřímo vyplývají. Kancelář poskytuje informace o judikatuře Soudu ostatním odborům Ministerstva spravedlnosti, případně dalším zájemcům z resortu justice. Vyjadřuje se k návrhům zákonů zejména s ohledem na jejich možnou kolizi s některými ustanoveními Úmluvy. Sama rovněž iniciuje přijetí opatření, která mají za cíl zajistit soulad právního řádu s Úmluvou, a to jak ex post v případě rozsudků Soudu konstatujících porušení Úmluvy ze strany České republiky, tak ex ante na základě průběžného sledování a analýzy judikatury Soudu ve vztahu k jiným zemím. K tomu lze odkázat na činnost Kolegia expertů pro výkon rozsudků Soudu a provádění Úmluvy. Pracovníci kanceláře vládního zmocněnce také konají přednášky na téma judikatury Soudu pro soudce, státní zástupce a další odborníky. Svébytnou aktivitou je i zapojení kanceláře vládního zmocněnce do diskusí o reformě systému Úmluvy, vedených v Radě Evropy.

Kancelář vládního zmocněnce zajišťuje a zveřejňuje překlady rozsudků Soudu vydaných proti České republice a některých dalších rozhodnutí. Též vydává svůj čtvrtletní Zpravodaj, který obsahuje anotace významných čerstvých judikátů Soudu. Překlady i anotace jsou navíc k dispozici v české databázi judikatury Soudu. Dostupné jsou také výroční zprávy o vyřizování stížností podaných proti České republice k Soudu.

Je zřejmé, že nejlepší způsob, jak obhajovat Českou republiku před Soudem, je snažit se o to, aby k porušení práv a svobod zaručených Úmluvou vůbec nedocházelo. Kancelář vládního zmocněnce proto ráda v mezích svých možností zodpoví veškeré dotazy týkající se Úmluvy a judikatury Soudu, se kterými se na ni obrátí zejména soudci, ale i další pracovníci justice. Ráda také (například formou přednášky či semináře) seznámí zájemce z řad odborné veřejnosti s nejdůležitějšími problémy z dané oblasti.

 

Kancelář vládního zmocněnce je možno kontaktovat:

   poštou (Vyšehradská 16, 128 10  Praha 2),

   e-mailem (kvz@msp.justice.cz),

   faxem (221 997 445)

   nebo telefonicky (221 997 437).

Základní informace

Adresa

Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

tel.: +420-221 997 111
fax: +420-224 919 927
ID dat. schránky: kq4aawz
IČO: 00 02 54 29
e-mail: posta@msp.justice.cz
Kontakty

facebook twitter

Otevřená data

Aplikace Otevřená data

Ministr spravedlnosti

JUDr. Robert Pelikán, Ph.D.

Ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D