obsah

Okresní státní zastupitelství v Českém Krumlově

Přehled nejdůležitějších předpisů podle nichž státní zastupitelství jedná a rozhoduje

1. ZÁKON č. 283/1993 Sb. ze dne 9. listopadu 1993 - o státním zastupitelství - ve znění pozdějších právních předpisů

2. VYHLÁŠKA č. 23/1994 Sb. ze dne 7. ledna 1994 - o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli - ve znění pozdějších právních předpisů

3. ZÁKON č. 40/2009 Sb.  ze dne 8. ledna 2009 - trestní zákoník - ve znění pozdějších právních předpisů 

4. ZÁKON č. 141/1961 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 - o trestním řízení soudním (trestní řád) - ve znění pozdějších právních předpisů

5. ZÁKON č. 218/2003 Sb. ze dne 25. června 2003 – o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže – ve znění pozdějších právních předpisů

6. ZÁKON č. 99/1963 Sb. ze dne 4. prosince 1963 - občanský soudní řád -  ve znění pozdějších právních předpisů

7. ZÁKON č. 293/1993 Sb. ze dne 10. listopadu 1993 – o výkonu vazby – ve znění pozdějších právních předpisů, ZÁKON č. 169/1999 Sb. ze dne 30. června 1999 – o výkonu trestu odnětí svobody – ve znění pozdějších právních předpisů

Ad 1

Zákon o státním zastupitelství upravuje kromě jiného i výkon dohledu, vyřizování podání a stížností.

Dohled

§ 12c

 Dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství.

§ 12d

(1) Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu..

3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství může odejmout věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství a vyřídit ji samo též tehdy, je-li nejblíže nižší státní zastupitelství nečinné nebo se v jeho postupu vyskytují nedůvodné průtahy.

§ 12e

(1) Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může pověřit jiného státního zástupce.

§ 16a

Přijímání a vyřizování podání

(1) Podání se posuzuje podle jeho obsahu; lze je učinit písemně, telegraficky, telefaxem, dálnopisem, prostředky elektronické pošty nebo ústně do protokolu.

(2) Z podání musí být patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou jeho důvody a čeho se ten, kdo je učinil, po státním zastupitelství domáhá. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí a není-li ani po upozornění ve stanovené lhůtě tím, kdo podání učinil, doplněno, státní zastupitelství je bez opatření založí. Anonymní podání se přešetřují jen tehdy, pokud obsahují dostatečné údaje pro to, aby jejich obsah bylo možno prověřit; jinak se podání bez opatření založí.

(6) Po přezkoumání důvodnosti podání je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení vyrozumět nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím toho, kdo je učinil; tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze získat podklady potřebné pro vyřízení podání, o tom je potřeba toho, kdo podání učinil, písemně vyrozumět.

(7) Není-li ten, kdo podání učinil, se způsobem vyřízení spokojen, může požádat o přezkoumání vyřízení podání nejblíže vyšší státní zastupitelství, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. O tom je třeba toho, kdo podání podal, vždy poučit. Pokud žádost o přezkoumání postupu státního zastupitelství obsahuje nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit jiné posouzení věci, nejblíže vyšší státní zastupitelství vrátí věc nižšímu státnímu zastupitelství k opětovnému přezkoumání.

 

§ 16b

Stížnosti

(1) Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství.

(2) K vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci, proti němuž stížnost směřuje; je též příslušný k vyřízení stížnosti směřující proti zaměstnanci státního zastupitelství, v jehož čele stojí. K vyřízení stížnosti směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci je příslušný ministr spravedlnosti. Stížnost se podává u toho, kdo je příslušný k jejímu vyřízení.

(4) Je-li v téže věci podána stejným stěžovatelem další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, stížnost se bez dalšího šetření založí a stěžovatel se již nevyrozumívá; na to je třeba stěžovatele v odpovědi na předchozí stížnost upozornit.

Ad 2

Vyhláška č. 23/1994 Sb.  o jednacím řádu státního zastupitelství upravuje především podrobnosti výkonu dohledu a postupu státního zastupitelství v trestním řízení.

Ad 3

Trestní zákon č. 140/1961 Sb. upravuje v části první zejména základy trestní odpovědnosti, obecné zásady pro ukládání trestu a v části druhé jsou upraveny jednotlivé skutkové podstaty trestných činů s uvedením trestních sazeb.

Ad 4

Zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád) upravuje postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Vedle základních zásad trestního řízení (§ 2) obsahuje obecná ustanovení o úkonech trestního řízení, ustanovení o postupu v trestním stíhání, v řízení před soudem, dále ustanovení týkající se ukládání a výkonu trestů. Obsahuje i ustanovení o opravných prostředcích, např. ustanovení o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, či státního zástupce, o odvolání proti rozsudku soudu, o dovolání, o stížnost pro porušení zákona a o obnově řízení .

 

Stížnost a řízení o ní

§ 141

Přípustnost a účinek

(1) Opravným prostředkem proti usnesení je stížnost.

(2) Stížností lze napadnout každé usnesení policejního orgánu. Usnesení soudu a státního zástupce lze stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.

§ 142

Oprávněné osoby

 (1) Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného.

§ 143

Lhůta a místo k podání

(1) Stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.

 (2) Osobám, které podle ustanovení § 142 odst. 2 mohou podat stížnost ve prospěch obviněného, končí lhůta k podání stížnosti týmž dnem jako obviněnému; státnímu zástupci však běží lhůta vždy samostatně.

§ 146

Řízení před orgánem, proti jehož usnesení stížnost směřuje

(2) Jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí

 a) policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci,

b) státní zástupce nadřízenému státnímu zástupci nebo soudu,

Rozhodnutí nadřízeného orgánu

§ 147

(1) Při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán

a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat

stížnost, a

b) řízení předcházející napadenému usnesení.

(2) Týká-li se stížnost jen některé z více osob nebo jen některé z více věcí, o nichž bylo rozhodnuto týmž usnesením, přezkoumá nadřízený orgán jen správnost výroků týkajících se této osoby nebo této věci a řízení předcházející přezkoumávané části usnesení.

Odvolání a řízení o něm

§ 245

Přípustnost a účinek

(1) Opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně je odvolání.

(2) Odvolání má odkladný účinek.

§ 248

Lhůta a místo podání

(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.

§ 265a

Přípustnost dovolání

 (1) Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

§ 265e

Lhůta a místo podání

(1) Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Stížnost pro porušení zákona a řízení o ní

§ 266

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná.

(2) Proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

§ 277

Obecné ustanovení

 Skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.

 

Trestní řád také upravuje v hlavě 25 právní styk s cizinou. Jsou zde ustanovení o vydávání osob do ciziny (§ 391a), jejich vyžadování z ciziny (§ 383), o evropském zatýkacím rozkazu (§ 404), převzetí a předávání trestních věcí (§ 447) atd.

§ 375

(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak.

 

Ad 5

Zákon č. 218/2003 Sb. týkající se soudnictví ve věcech mládeže upravuje podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření ukládaná za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže. Obsahuje tedy ustanovení o trestní odpovědnosti mladistvých a o řízení ve věcech dětí mladších 15 let.

§ 10

Druhy opatření

 (1) Mladistvému lze uložit pouze tato opatření:

 a) výchovná opatření,

 b) ochranná opatření a

 c) trestní opatření.

§ 93

Opatření

(1) Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, může mu soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření, tato opatření:

a) dohled probačního úředníka,

 b) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, 7)

 c) ochrannou výchovu.

 

Ad 6

Občanský soudní řád upravuje účast státního zastupitelství v občansko soudním řízení, především ustanovení § 35 a obsahuje  kromě jiného i ustanovení o žalobě pro zmatečnost (§ 229)

§ 35

Účast státního zastupitelství

 (1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení ve věcech
 
a) určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení,
 
b) uložení výchovného opatření podle § 43 odst. 1 a 2 zákona o rodině,
 
c) nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy,
 
d) pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti,
 
e) způsobilosti k právním úkonům,
 
f) prohlášení za mrtvého,
 
g) vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče,
 
h) umoření listin,
 
i) obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, 57a)
 
j) některých otázek obchodních společností, družstev a jiných právnických osob (§ 200e),
 
k) v nichž se řeší dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek, včetně incidenčních sporů, a moratoria 53c),
 
l) společenství vlastníků jednotek,
 
m) vyslovení neplatnosti dražby 57b).
 Oprávnění státního zastupitelství, popřípadě nejvyššího státního zástupce podat návrh na zahájení řízení podle zvláštních předpisů 58) tím není dotčeno.
 
 (2) Státní zastupitelství je v takovém řízení oprávněno ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního vztahu.
 
 (3) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až d) může státní zastupitelství podat ve veřejném zájmu návrh na zahájení řízení, nebylo-li zahájeno podle § 81 odst. 1 a 2 nebo na návrh jiného navrhovatele.
 
 (4) Soud uvědomí státního zástupce o zahájení řízení podle odstavce 1 písm. e) a g).

____________________

53c) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
 
57a) Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.
 
57b) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů.
 
58) Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, § 62 a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 91/1998 Sb.

§ 229

(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže

 a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,

 b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,

 c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,

 d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,

 e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,

 f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,

 g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího.

Ad 7

Zákon o výkonu vazby upravuje mimo jiné dozor státního zástupce nad výkonem vazby.

§ 29

Dozor nad výkonem vazby

 (1) Dozor  nad  dodržováním   právních  předpisů při výkonu vazby provádí pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu je vazba vykonávána.
 
 (2) Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn
a) v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon vazby,
 
b) nahlížet do dokladů, podle nichž jsou obvinění drženi ve vazbě, hovořit s obviněnými bez přítomnosti třetích osob,
 
c) prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí Vězeňské služby ve věznici týkající se výkonu vazby odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,
 
d) žádat od zaměstnanců Vězeňské služby ve věznici potřebná vysvětlení, předložení spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí, týkajících se výkonu vazby,
 
e) vydávat příkazy k zachovávání předpisů platných pro výkon vazby,
 
f) nařídit, aby osoba, která je ve vazbě v rozporu s příslušným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení nebo bez takového rozhodnutí, byla ihned propuštěna.
 
 (3) Vězeňská služba je povinna příkazy státního zástupce podle předchozího odstavce bez odkladu provést.
 
 (4) Ustanovením o dozoru není dotčena povinnost Vězeňské služby v rozsahu své působnosti provádět vlastní kontrolní činnost a oprávnění ministra, případně orgánů nebo osob jím k tomu zmocněných, stanovené zvláštním zákonem.

ZÁKON č.  o výkonu trestu odnětí svobody  upravuje mimo jiné dozor státního zástupce nad výkonem trestu

 § 78

 Dozor nad výkonem trestu

 (1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu provádí pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává.
 
 (2) Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn:
a) v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon trestu,
 
b) nahlížet do dokladů, podle nichž byli odsouzení zbaveni svobody, hovořit s odsouzenými bez přítomnosti jiných osob,
 
c) prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí Vězeňské služby ve věznici týkající se výkonu trestu odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,
 
d) žádat od zaměstnanců Vězeňské služby ve věznici potřebná vysvětlení, předložení spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí týkajících se výkonu trestu,
 
e) vydávat příkazy k zachovávání předpisů platných pro výkon trestu,
 
f) nařídit, aby osoba, která je ve výkonu trestu držena nezákonně, byla ihned propuštěna.
 
 (3) Vězeňská služba je povinna příkazy státního zástupce podle odstavce 2 bez odkladu provést.
 
 (4) Ustanovením o dozoru není dotčena povinnost Vězeňské služby v rozsahu své působnosti provádět vlastní kontrolní činnost a oprávnění ministra, případně orgánů nebo osob jím k tomu zmocněných stanovené zvláštním zákonem. 1)

 

 

OZNAČENÉ PRÁVNÍ NORMY NA POŽÁDÁNÍ POSKYTNE K NAHLÉDNUTÍ PRACOVNICE SEKRETARIÁTU.

 

ePodatelna