Dne 19. ledna 2012 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozsudek ve věci Rodinná záložna, spořitelní a úvěrní družstvo proti České republice, která se týká zavedení a průběhu nucené správy v družstevní záložně. Evropský soud nyní rozhodoval samostatně o otázce spravedlivého zadostiučinění, když již rozsudkem ze dne 9. prosince 2010 rozhodl ve věci meritorně tak, že bylo porušeno právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví (čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) z důvodu nedostatku procesních záruk umožňujících zpochybnit rozhodnutí státních orgánů v souvislosti s nucenou správou.
Stěžovatelka prostřednictvím znaleckého posudku vyčíslila původní hodnotu svého majetku na více než 1 000 000 000 Kč a požadovala náhradu způsobené škody v této výši. Evropský soud nicméně připomněl, že v rozsudku z prosince 2010 neshledal porušení Úmluvy v samotném zavedení nucené správy, které mohlo být opodstatněné. V souladu s argumenty české vlády pak (obdobně jako v rozsudku Družstevní záložna Pria a ostatní proti České republice z 21. ledna 2010) dospěl k závěru, že zde není prokázána příčinná souvislost mezi konstatovanými porušeními Úmluvy a škodou, kterou stěžovatelka reklamuje. Zmíněný nárok tedy v plném rozsahu zamítl.
Evropský soud současně zcela zamítl i požadavek na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou stěžovatelka vyčíslila na 35 000 eur. Na nákladech řízení pak z požadovaných 2 000 000 Kč přiznal stěžovatelce částku ve výši 20 000 eur (zhruba 510 000 Kč).
Za poslední dva roky jde již o třetí kauzu, v níž se České republice – zastupované v řízení před Evropským soudem interními právníky Ministerstva spravedlnosti – podařilo odvrátit nikoli nereálnou hrozbu zaplacení odškodnění ve výši stovek milionů korun za porušení práv právnických osob.
Praha, 19. ledna 2012