Výbor konstatoval, že Česká republika porušila článek 26 ve spojení s článkem 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, neboť oznamovatelce byl opakovaným diskriminačním způsobem odňat přístup k dokumentům.
Výbor hodnotil situaci vzniklou nerealizováním styku pana L. P. s jeho nezletilým synem. Připustil, že takový styk mezi rodičem a dítětem může být v zájmu dítěte i zakázán, avšak v případě pana L. P. byl tento styk určen soudním rozhodnutím.
Výbor dospěl k závěru, že odmítnutí restitučního nároku oznamovatele dle zákona č. 87/1991 Sb. ve znění zákona č. 116/1994 Sb. z důvodu, že došlo ke znárodnění tohoto majetku před 25. únorem 1948, představuje porušení práva na stejnou ochranu zákona.
Výbor v tomto případě shledal, že odmítnutí restituce majetku podle zákona č. 243/1992 Sb. z důvodu nesplnění podmínky státního občanství představuje porušení článku 26 ve spojení s článkem 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Výbor dospěl k závěru, že vinou administrativní chyby státního úřadu byla předkladatelka oznámení zbavena možnosti, aby s ní bylo zacházeno jako s dalšími osobami oprávněnými k restituci majetku, což představuje porušení článku 26 Mezinárodního paktu.
Výbor považuje podmínku státního občanství zakotvenou v restitučních předpisech za diskriminační ve smyslu článku 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.