obsah

Ministerstvo spravedlnosti ČR

Právo (14. 4. 2015): Rozhovor s ministrem Robertem Pelikánem o českém právním systému

Ministr Robert Pelikán pro Právo v rozhovoru s Jindřichem Ginterem: Právní systém v Česku je zneužíván ke kriminalizaci lidí, kteří někoho štvou, ale nic neprovedli. Stejně tak zákony vytvořené k řešení dluhů jsou zneužívány k obohacování na úkor druhých. Na druhou stranu mnozí lidé nemají přístup k právní ochraně, když je poškodí třeba insolvenční správce nebo instituce.

* Trestní oznámení na sebe Češi podávají jako na běžícím pásu i ve vyloženě občanských a obchodních sporech, jen aby druhého postrašili. Trestní právo je tak zneužito v boji o výhru v občanském sporu. Lze to nějak zarazit?

Nelze to zastavit nějakým opatřením. Lidé snad ale jednou pochopí, že trestní oznámení jako takové vůbec nic neznamená, ale vůbec nic. Pak snad počet nesmyslných trestných oznámení klesne.

* Nestálo by za to, začít uvažovat, aby byla zpoplatněna trestní oznámení, u nichž se zpětně ukáže, že byla šikanózní? Jedná se o případy zcela nesmyslných oznámení mezi podnikateli, sousedy či rozvádějícími se manželi, které policie stejně odkládá.

Diskusi o tom se nebráním, ale je to dvousečná otázka, o níž se musí uvažovat velmi opatrně. Na jednu stranu jsou zde věční stěžovatelé, kdo ale definitivně posoudí, co je neoprávněné? Usuzovat jen z četnosti podání na jednu věc je rovněž diskutabilní. Třeba teď mám na stole případ muže, který danou trestní věc upomínal osmatřicetkrát. Když se to nakonec začalo šetřit, ukázalo se, že jeho podnět byl oprávněný. Každopádně obrana, respektive sankce proti očividně šikanózním oznámením již v našem právu existuje – a to trestný čin pomluvy.

* Za vůbec nejodpornější zneužití práva považují občané případy, kdy jeden z rozvádějících se manželů, ve snaze odstřihnout druhého od potomka, si vymyslí sexuální zneužívání. Dítě učí, co má říkat. Pak se ukáže, že to byla manipulace. V jedné z kauz dostala matka podmínku. Učení takové pohádky má ale přece na dítě téměř stejný dopad jako zneužívání samotné. Neměly by být proto postihy za to citelnější?

To jsou ty nejhorší a nejsmutnější spory, kde se obtížně zjišťuje pravda. Souhlasím ale s tím, že to, co popisujete, je nesmírně závažné.

* Buďme konkrétní. Matka oznámila, že otec je pedofil. Čtyřletý chlapeček psychologům vyprávěl, jak mu tatínek sahá na přirození. Pak vyhrkl: „Dál mne to ale maminka nenaučila.“ Otec byl po měsících očištěn. Už ale neměl sílu žalovat matku pro ohrožování mravní výchovy dítěte. Neměli ale trestní řízení s ní iniciovat sociálka, státní zástupce nebo policie?

Pokud se prokázalo při šetření oznámení na otce, že dítě bylo naučeno matkou, že má tyto věci říkat, tak si myslím, že trestní řízení s ní zřejmě měl zahájit některý ze státních orgánů, který byl s věcí seznámen, a to bez ohledu na otce.

* Další věcí, která se celkově týká stovek tisíc lidí a kde je právo očividně zneužíváno k něčemu jinému, než bylo jeho původním smyslem, jsou dluhy. Desetitisíce dlužníků ročně hledají spásu před věřiteli v osobním bankrotu. Jenže, jak se ukazuje, z insolvenčního řízení si někteří filutové udělali téměř stejný byznys jako už dříve exekutoři. Upravíte insolvenční řízení u fyzických osob?

Především chceme docílit zrušení fiktivních poboček insolvenčních správců. Někteří si založili pobočky v okresech, což jim zvyšuje počet případů. A ani si na to nenajímají další právníky. Jak zjišťujeme, jedná se jen o formální adresy. Jdete za insolvenčním správcem a místo toho je tam autobazar. Mizí osobní kontakt dlužníka s insolvenčním správcem. Soudci poukazují na to, že insolvenční správci dokonce ani na řízení nechodí nebo až na chodbě zjišťují, kdo je vlastně ten jejich dlužník, kterého mají řešit. Nebo za sebe posílají sekretářky. Provozoven je už více než tři tisíce, správců desetkrát méně. Vyrostlo zde několik insolvenčních fabrik, kde si z toho udělali obrovský byznys. Za jeden případ dostávají 750 korun měsíčně, a když to takhle odbývají, je to úžasně ziskové.

Zkontrolovali jsme několik set provozoven insolvenčních správců a zahájili šest desítek správních řízení. Vydáme v nejbližších dnech novou vyhlášku, která omezí počet provozoven, protože bude vyžadovat osobní přítomnost insolvenčního správce. Zároveň se chystáme přesunout velkou část agendy spojenou s tzv. osobním bankrotem ze soudů právě na insolvenční správce. Často jde o nesporné věci, které mohou insolvenční správci připravit a soud je jen zkontroluje. Dále se domnívám, že by na oddlužení mělo dosáhnout více lidí, bez ohledu na to, kdo za jejich dluhy může. Je to pro společnost smysluplné řešení, protože stejně jinak propadají do sociální sítě, žijí po ubytovnách nebo na ulici.

* Věřitelé ale namítají, že ochranu v podobě osobního bankrotu získávají i dlužníci, kteří mají skrytý majetek, a takto záměrně kličkují. Co s tím?

Právě proto není řešení jednoduché. V tomto by nám ovšem mohlo velmi pomoci ministerstvo financí, které připravuje kroky k tomu, aby se omezila šedá ekonomika. To by nám velmi pomohlo při rozpoznávání, kdo je skutečný dlužník, který téměř nic nemá, nebo si jen na něho účelově hraje a majetek skrývá.

* Vím o případu, kdy insolvenční správce situaci dlužníka špatně spočítal, ten na to šeredně doplatil zrušením oddlužení, ale správce je z toho venku. Jak se má postižený bránit?

Insolvenční správce má ze zákona silnou odpovědnost.

* Kdo ale správce zažaluje, aby ho k té odpovědnosti dohnal? Dlužník se potácí v každodenních starostech o přežití a na právníka proti chybujícímu insolvenčnímu správci nemá. Na to samé narážím i v jiných oblastech. Není žalobce, není soudce.

To je dlouhodobý problém. Právo sice poskytuje nástroje obrany, ale žalobce není, protože někteří lidé nemají dostatečný přístup k právní pomoci. Plánujeme proto připravit zákon o bezplatné právní pomoci v občanském řízení pro osoby, které na právníky nemají. Není až tak komplikované připravit podmínky, ale bude to zátěž pro státní rozpočet. Ještě nemáme spočítané kolik. Na druhou stranu by odpadly náklady s tím, že soudy se dnes musejí prokousávat nesrozumitelnými podáními právně nezastoupenými osobami. Musíme samozřejmě vyřešit, aby tato možnost nebyla zneužívána kverulanty, věčnými stěžovateli.

* Nepřijde vám, že insolvenční správci, stejně jako exekutoři, jsou poněkud drazí?

Chceme se u exekutorů a insolvenčních správců podívat na jejich odměny z hlediska nákladů. Jednáme s Exekutorskou komorou, aby nám dali k tomu potřebná data, která jsou citlivá. A že by to vypadalo, že by to šlo hladce a po dobrém, to se rozhodně nezdá. Zatím se totiž jejich odměny stanovovaly víceméně kvalifikovaným odhadem.

* Neměla by být maximální výše odměn, tedy příhozu nad dluh, vymezena zákonem i u mimosoudních inkasních agentur?

Nepovažuji to za smysluplné, spíše za tím vidím snahu vytvořit kartel některých agentur. U soudního exekutora a insolvenčního správce zákonem stanovujeme, co musí dlužník zaplatit navíc. To ale u mimosoudních vymáhacích agentur rozhodně neplatí. Tam může dlužník zaplatit dluh samotný a pouze to, co agentura prokáže jako účelně vynaložený náklad.

* To znamená, že když se mi nelíbí, co mi coby dlužníkovi naúčtuje inkasní agentura, tak zaplatím dluh samotný věřiteli, a to, co si nárokuje inkasní agentura, nechť si zažaluje a u soudu prokazuje účelnost?

Může to být jeden z postupů dlužníka. Účelně vynaložené náklady účtované vymáhací firmou musí být srozumitelně rozepsané a skutečně doložitelné a za dané úkony cenově srovnatelné. Máme silnou ochranu spotřebitele.

* Máte už spočítané, o kolik klesne úspěšnost exekucí, pokud bude zavedena rajonizace exekutorů? Podobně jako notář by exekutor mohl působit jen ve vymezené oblasti.

V případě terénních exekucí, tzv. mobiliárních, které jsou ty nejdrsnější, by zavedení teritoriality úspěšnost vymáhání snížilo prakticky k nule. U jiných typů exekucí, kdy se třeba strhávají částky z platu, by teritorialita snížení vymahatelnosti prakticky nezpůsobila. Teď teprve ale můžeme klást ty opravdové politicko-právní otázky. Chceme, nebo nechceme, aby dlužníkům byl zabavován majetek? Lze třeba i říci, že je na opatrnosti věřitele, aby se nedostával do situace, kdy je zabavování majetku nutné. Možná třeba chceme motivovat věřitele, aby si pořádně rozmýšleli, s kým uzavírají pohledávku.

* To ale narazí na záměry bank a nebankovních firem. Protože ty už nechtějí být ještě více opatrné, než jsou, neboť jejich zisk je o to větší, o co více půjčují – nebo snad ne?

To je ale právě ten byznys s chudobou, ty dluhové pasti. Neřeknu teď, zda teritorialitě ANO, či NE, ale teprve teď mohu tu odpověď hledat podle toho, co je vlastně politickým záměrem.

* Co si myslíte o tom, že by věřitelé exekutorům platili dopředu nevratné zálohy?

To je naprosto vyloučené obzvláště ve spojení s teritorialitou. Pokud by teritorialita byla zavedena, tak rozhodně bez záloh.

* Insolvenční řízení nad firmami je jedním z příkladů zneužití práva, kdy někdo podá na firmu insolvenční návrh, ta nemá možnost se k tomu vyjádřit, a už je v insolvenčním rejstříku, díky čemuž je odstřihnuta od úvěrů. Kolik vadných či účelově likvidačních insolvenčních případů mezi firmami ministerstvo zaznamenalo; jaké jsou závěry šetření, a z toho vyvozená opatření?

Předběžně nám prověrkovým sítem propadlo asi padesát podezřelých insolvencí ze zhruba stovky, které nám byly nahlášeny jako šikanózní. Čtyřem insolvenčním správcům z třiceti sedmi, které mají zvláštní oprávnění realizovat největší insolvence, jsme povolení odebrali. Měli předložit bezpečnostní prověrku. Nepředložili ji. Domnívali se zřejmě, že jim to projde, ale o povolení přišli. Další čtyři správní řízení v této věci běží. Dále zjišťujeme, kteří zvláštní insolvenční správci již dostali opakované sankce za porušení pravidel, protože to nás dále opravňuje s nimi zahájit řízení, na jehož konci je zrušení povolení. Dříve se přehled o kumulaci sankcí nad jednotlivými správci nedělal.

* Jak zabránit tomu, aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro likvidaci konkurence?

Na jednu stranu nechceme, aby zdravé firmy byly insolvencí stigmatizovány, na druhou ale nemůže ověřování návrhu trvat tak dlouho, že by skutečný dlužník stihl vyvádět prostředky z firmy. Jednou z variant je zavedení třídenní lhůty, ve které by měl soud možnost předběžně posoudit návrh na zahájení insolvence, a to ještě před samotným zveřejněním firmy v insolvenčním rejstříku. Další zvažovaná možnost je, že firma, která je do insolvence navržena, dostane ještě před uvedením v rejstříku možnost se k tomu vyjádřit. To ale v sobě skrývá nebezpečí, že v tuto chvíli začne vyvádět peníze ven, takže by muselo být stanoveno, že v okamžiku, kdy se o návrhu dozví, nesmí manipulovat s majetkem, a pokud by tak vedení firmy učinilo, byly by tyto kroky zneplatněny.

* Lhůta na posouzení je hezká myšlenka, ale v praxi vidím, že soudy moc velkou kapacitu, aby něco samy zjišťovaly a ověřovaly si, nemají. Jsou nuceny spoléhat na to, co jim předkládá a tvrdí ta či ona strana. Byly by ty tři dny prakticky k něčemu?

Soud by mohl vycházet z toho, co je obsaženo v návrhu, a měl by čas z toho posoudit, zda návrh a priori ukazuje na úpadkovou situaci firmy či na první pohled nikoli. V létě vládě předložíme návrh na změny v insolvenčním zákoně.

* Právo bylo léta zneužíváno v případech vydírání automobilek. Vyděrači ovládli menšího subdodavatele dílů. Vyfabulovali vůči hlavnímu dodavateli komponent pohledávku a uplatněním zadržovacího práva zabavili unikátní odlévací formy. Hrozily výpadky celévýroby a stamiliónové sankce v eurech. Šlo o hodiny. Soudy byly na roky. Právníci jednali i tři dny v kuse, ale marně. A tak postižené naše i zahraniční firmy v tichosti českým vyděračům solily milióny eur. Nemůže se to opakovat?

Bohužel může. Tuto závažnou kauzu znám z vlastní praxe. Ještě jako advokát jsem jednu z prvních takto postižených dodavatelských firem zastupoval. Ani my jsme jim nedokázali pomoci.

* Viděl jsem ostřílené advokáty zahraničních advokátních kanceláří, kteří jsou velmi distingovaní, ale v této věci dodnes ztrácejí sebeovládání. Co vy?

Já celkem také. Podařilo se nám, že policie byla v této věci aktivní. Zabývala se tím Finanční policie, jenže jako na potvoru byl tento útvar brzy na to rozprášen. Tím to celé skončilo.

* Advokáti mi popisovali, že vydíraná německá firma, velmi si zakládající na reputaci, už v jednu chvíli zvažovala, že si bude muset najmout soukromé ozbrojené osoby, aby se k unikátním výrobním formám dostala, když nenašla zastání u státních orgánů a policie byla z vyšších míst zastavena. Jak to probíhalo u vámi zastupované postižené firmy?

Je pravda, že pánové, kteří se do těchto metod pustili, v rukavičkách nejednají, když jde o to, aby formy vydali zpět. Ta jednání probíhala i o půlnoci a byla značně vyhrocená. Právě to, že seriózní firmy byly tlačeny k tomu, aby uvažovaly i o násilných opatřeních mimo zákon, člověka vede k zoufalství a k přesvědčení, že tomu mohou zabránit soudci.

 

Základní informace

Adresa

Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16
128 10 Praha 2

tel.: +420-221 997 111
fax: +420-224 919 927
ID dat. schránky: kq4aawz
IČO: 00 02 54 29
e-mail: posta@msp.justice.cz
Kontakty

facebook twitter

Otevřená data

Aplikace Otevřená data

Ministr spravedlnosti

JUDr. Robert Pelikán, Ph.D.

Ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D